Moje sestra. V rádiu hráli Holky z naší školky a já jsem s ní, v obýváku v paneláku v Heyrovského ulici v Olomouci tančil. Byl jsem asi čtyřletý a tehdy jsem měl pocit, že mi to jde.

Teď přichází zkušenost, která se pro vás poprvé jmenuje StarDance. Jaká slova vás v této spojitosti napadají?

Snažím se ještě víc, než jsem si myslel. Touha po radosti se mísí s nejistotou. Mám obavy. Chtěl bych, aby byla Terka spokojená a nebyla ze mě zklamaná. Chtěl bych řádit, ale zároveň je ve mně malá dušička.

StarDance je soutěž tance společenského, téměř profesionálního. Co vás ale roztančí spontánně?

Mě rozvášní úplně primitivní techno, které má na první době pořád ten stejný kopák. Techno je jistota. Protože jsem, ať si hraju, na co chci, kluk ze sídliště. Ten beton tam ve mně je. Spíš je to ta primitivní konstance, jakože stačí umc, umc, umc, a už jedu. Je to takové animální. Tereza už je sofistikovanější, já jsem prostě zvířátko.

Ten letošní ročník je třináctý. Jak to máte se šťastnými či méně šťastnými čísly?

Rád létám v pátek třináctého. Lidi se v takové dny bojí létat a letenky jsou za poloviční cenu. To číslo mě nijak netrápí. Věřím, že jsme strůjci svých životů. A jsem natolik sebevědomý, že číslo na mě nemá vliv. Doufám, že za to teď ve třinácté řadě StarDance nedostanu pěkně po držce.

Každý budete mít svůj prostor v zákulisí na pražském výstavišti. Co si tam dáte? Jste ti, kteří potřebují mít okolo sebe nějaký talisman?

Dám si tam plakát z filmu Rambo se Sylvesterem Stallonem. Měl jsem ho v paneláku v pokoji, když mi bylo asi dvanáct. Chtěl jsem vypadat jako on. A ještě Arnolda Schwarzeneggera z filmu Predátor. Teď se setkávám se svým náctiletým já, protože všechno, čeho jsem od té doby dosáhl, je mi tu k ničemu. Potřebuju testosteronové povzbuzení. Hodně svalů, aby mi dávaly sílu.

Ve StarDance 2024 má Patrik Hartl za taneční partnerku Terezu Pruckovou. Nenechte si ujít letošní ročník, který startuje již 12. 10. 2024 na ČT1 od 20:10!