Vždycky mi dělají obrovskou radost úspěchy ostatních. Když vidíte, jak Marek řekne nějakou bezvadnou poznámku, která rezonuje v divácích, smějí se, mluví o ní. Když nějakou povedenou formulaci odpinkne někdo z poroty a vznikne humorná situace. Když zazpívá nádherně Dasha, Naďa, kluci. Když se tanečním párům daří, postupují, udělají zvedačku, kterou nečekaly, když nezakopnou tam, kde se bály, že zakopnou. Všechny tyhle momenty jsou ohromně radostné.

Jak se vaše radost stupňuje s přibývajícími večery a postupem k velkému finále?

Takhle to úplně nevnímám, nestupňuje se mi radost. Mám jednu velkou radost z úspěchu každého druhého a ta je stejná v prvním i v posledním díle. Tam se samozřejmě znásobí tím, že jsme to všichni přežili ve zdraví. Je logické, že když zvládnete tak velký projekt jako StarDance, tak máte i radost z toho, že jste doputovali do cíle své cesty.

Letos poprvé jsou v iVysílání ČT kompletně dostupné všechny ročníky StarDance. Už jste se na nějaký díl podívala nebo plánujete, že se podíváte?

To zpřístupnění všech dílů StarDance mě potěšilo. Už mnohokrát jsem si z různých důvodů chtěla něco připomenout, nějaký soutěžní tanec, šaty, nějaký moment. A mockrát mi bylo líto, že to nešlo. Takže jestli mi fakt už teď ve StarDance dělá něco radost, tak tahle možnost zpětně se podívat na všech dvanáct ročníků. Když něčemu věnujete osmnáct let, tak to už je kus života. To je vlastně jedna generace. Je to skok do jiné doby i trošku retro a máte chuť se ohlížet. A když ty obrázky jsou navíc pohyblivé, tak je to dojemné. Mám to ještě spojené s rodinnými událostmi, s narozením syna. Možná se s Tondou podíváme spolu a zjistíme, jestli si něco z toho, co jsme spolu v zákulisí prožili, ještě pamatuje.

Když si povídáte se soutěžícími, kteří právě dotančili, tak jsou pochopitelně plni emocí, adrenalinu. Sledujete míru radosti těch jednotlivých párů a poznáte, kdy jsou nefalšovaně radostní?

Oni mají nefalšovanou trému, pak mají nefalšovaně úlevu, nefalšovaně zakopnou, nefalšovaně se jim to povede, takže všechny ty věci jsou skutečně velice autentické. Mám tu čest být metr od nich a opravdu mě ta jejich energie citelně rozechvívá. Přeskočí na vás něčí úlek, smutek, když dostanou málo bodů. Každý se snaží udržet dekorum, že o nic nejde, ale vy vidíte, jak klesne nálada nebo naopak vystřelí k výšinám. Jsou to dost nakažlivé emoce.

Na výstavišti máte svoji šatnu. Co si tam musíte na začátku přímých přenosů přinést vlastního, abyste si vytvořila prostředí, ve kterém je vám dobře?

Na začátku tam mám třeba jen skleničku, vidličku a ubrus. Každý týden pak něco přidávám. A za ty skoro tři měsíce se mi tam nahromadí spousta věcí. Květiny, parfém, pudr, šperky, oblečení, občas dostanu nějaký dárek. Na konci loňské řady mi s odvozem věcí ze šatny museli přijet pomoct dokonce i rodiče. Nevím, jak je to možné, ale ty věci se tam neskutečně množí.

Jak podstatné je pro vás číslo třináct, které se vpisuje do letošního ročníku StarDance?

Číslovky ročníků vůbec neřeším. Nepočítám ani, kolikáté hraju představení nebo kolik let ho hraju. Vždycky to jenom člověka zarazí, že už to zas tak uběhlo, že už je to tolik let, že ten čas snad letí rychleji a rychleji. Je to sice pravda, ale co s tím naděláme.

Taneční páry mívají před přímým přenosem svoje rituály, má je také moderátorská dvojice?

Nemáme žádný pokřik. Máme takové praktické a nezbytné rituály. S Markem si před přenosem ještě jednou zkoušíme celý úvod. Ten musí být precizní, přesný a nechceme tam udělat žádnou chybu. Pak si popřejeme zlom vaz a přepudrují nás. Ale ráda si pár minut před tím přenosem a šrumcem zalezu do soukromí a užiju si chvilku ticha.

Na co myslíte těch posledních pár vteřin předtím, než vás s Markem Ebenem pozve hlas Viktora Preisse na pódium?

S Markem na sebe vždycky máváme, že už jsme připraveni každý ze své strany seběhnout schodiště. A gestikulujeme, že si držíme palce. Ale vlastně nevím, jestli mám v ten okamžik něco konkrétního v hlavě. Už se spíš snažím nemyslet na nic jiného než na to, že už to začíná. Maximálně si opakuji kroky našeho úvodního tanečku. Tak asi tohle si v posledních vteřinách před živým přenosem v hlavě přehrávám.